Před nějakým časem jsem na Mladým VOLANTu měla program na starost a rozhodla jsem se děckám říct, jak se o mě Bůh stará, a že Boha zajímá, co děláme, jak se chováme, že Mu to není ukradený, protože určitě si všichni občas pomyslíme, že jo.
Jako hříšní lidi si pro sebe často přejeme věci, které pro nás nejsou dobré. Ale tak moc je chceme, že nevidíme, že by nám teď neprospělo, kdybychom je dostali... Jedině Bůh nás zná natolik, že On ví, co je pro nás dobré. Já bych třeba chtěla mnohem větší víru než mám teď, vadí mi, že se často strachuju (hlavně o budoucnost, že nevím, jakse bude můj život dál ubírat). Ale když čtu Bibli, je tam jasně napsaný, že se nemám strachovat. A když to dělám, tak je to neposlušnost Bohu, a nevíra v Jeho spolehlivost a moc (jak píše Corrie Ten Boom v knize Odlesky Boží slávy). Dál píše, jak se tohoto strachu můžem zbavit - nechat se vést Duchem Božím: "Neboť Bůh nám nedal Ducha bázlivosti, nybrž ducha síly, lásky a rozvahy." (2. Timoteovi 1:7)
Chtěla jsem se vdát. Brzy. A neviděla jsem, že na to ještě ani já ani Ivo nejsme připravení, nedůvěřovala jsem v tomhle Bohu, vůbec. Ale modlila jsem se za to, abych mu důvěřovala, abych byla trpělivá. A Bůh ve své MILOSTI moje modlitby za zasnoubení nevyslyšel když jsem tak moc chtěla.. Asi před tři čtvrtě rokem jsem konečně přestala zarytě myslet na to, kdy už se konečně budu vdávat a začala jsem si užívat, jak je nám spolu dobře, a za toho půl roku jsme se snad poznali víc než za ty dva roky předtím. Tohle byla obrovská Boží milost pro nás oba. A vlastně až když jsem přestala být tak posedlá zásnubním prstýnkem (samozřejmě, že jsem o tom přemýšlela, ale už jsem cítila jakýsi KLID uvnitř a pohodu), tak to požádání o ruku přišlo.
Takže moje dnešní pointa asi je to, že musíme mít trpělivost čekat na to, co pro nás Bůh má. Ať už je to v lásce, práci nebo čemkoli jiným. Dělat plány není hřích - hřích je to, když nepočítáme s tím, že Bůh ty plány může změnit. Já jsem zklamala teda hodněkrát...
Mám pocit, že si nezasloužím nic z toho, co mám nebo co se mi v životě děje. Jsem moc vděčná za to, jak se o mě Bůh stará, že to můžu docela jasně vidět (někdy hned, někdy až za čas), jsem taky vděčná za lidi kolem mě, co se modlí za mě... I am just so overflowing with thankfulness!!
